Zdravíčko.

8. march 2014 at 19:22 | Michaela. |  MY DAYS.
Po dalším náročném týdnu konečně nacházím chvilku na to se ozvat. V pátek nás čeká první soutěž (nehtařská) a v sobotu druhá (make-up). Je to v Praze v Letňanech na kosmetickém veletrhu, tak pokud se tam někdo z vás chystá tak se 'uvidíme'. Takže naše přípravy probíhají v plném proudu, respektive jen trénujem a trénujem. Já jakožto modelka už toho mám opravdu plné zuby. Pořád jen sedět, zavřít oči, otevřít oči, hlavu do prava, do leva, zaklonit a podobně.. Ono se to nezdá ale je to náročný, po pár hodinách opakovaného líčení jsem ráda když můžu upadnout do postele. Ale doufám v dobré umístění, držte palečky.

Popsat co se vše se stalo za ten týden je asi nemožné. Ovšem pátek jsme s kamarádkou završili pořádnou hrou squashe. I když to moc neumíme, pořádně se u toho nasmějeme.

Za několik dní mě čeká koncert skupiny Kryštof. Neskutečně moc se těším, i když českou muziku nějak extra nežeru oni jsou prostě nejlepší. Doufám že to bude stát za to.

Hrozně bych se chtěla vypsat ze včerejška. Nic se nestalo, ale pocit který jsem měla když jsem si po měsíci psala se svým ex. Přála jsem mu k svátku. Moje představa byla taková, že popřeju on poděkuje a tím to ukončíme. Stalo se, ale asi měl zájem si semnou psát. Což mě dostalo do hodně zvláštního stavu, klepala jsem se uplně celá, nešlo to zastavit, občas sem se pousmála. Ale co si budem povídat , bylo to zvláštní a chvilku mi bylo tak nějak fajn. ŠKODA, ŽE NEMÁ SVÁTEK ČASTĚJI.

Ella | via Tumblr
 

MICHAELA | 10 faktů.

1. march 2014 at 19:55 | Michaela. |  ABOUT MICH.
Musím uznat, že po třech dnech nepřetřžitém málování našeho nového baráku jsm za prvé šíleně špinavá a za druhé uplně mrtvá. Být malíř ? To by mě ani nenapadlo. Nejhorší na tom je, že nás to čeká ještě tak nejméně stokrát. No nebudeme přehánět, ale byla to opravdu dřina. Ovšem už se nemůžu dočkat až budem bydlet v novém.

Článek s tímto zaměřením tu určitě nen poprvé (všechny minulé články byli smazány) a možná ano naposled ale asi by nebylo od věci o sobě něco málo prozradit, i když jsem si jistá že pár z vás už o mě nějaký obrázek má.


| 1. Mám asi 174 cm, všude jsem většinou největší, občas mám chvilky kdy se za to stydím, a občas jsem na to pyšná. Ale vždycky se mi líbili menší kluci. To je na tom to nejhorší.

| 2. Jsem naprosto zblázněná do Johna Newmana, i když některé jeho písničky mi připomínají mou minulost, mohla bych ho poslouchat a dívat se na něj celé dny i noci.

| 3. Když jsem smutná a zklamaná nejradši koukám na romantické filmy s hromadou sladkýho, s kapesníčkama. Smutním a jen tiše závidím

| 4. Když jsem sama doma, dám volume do prava, pouštím si diskotékové pecky a pařím po celém baráku jak nejvíc to jde.

| 5. Když jsem byla mladší, pustila jsem si do sluchátek písničky z discmena nebo volkmana postala jsem se před zrdcadlo a otvírala pusu, v mých představách jsem stála na obrovském podiu s nejvíce fanoškama a všem jsem mávala a posílala milion pusinek.

| 6. Mám ráda One Direction. Dřív jsem byla jedna z šílených fanynek a nad postel jsem si nalepila hrozně moc plakátů, teď se za to stydím.

| 7. Nejsem věřící, ale zbožňuju to prostředí v kostele.

| 8. Někdy jentak koukám do nebe a snažím se svým dlouhým pohledem všechny události, zážitky a podobné věci říct babičce.

| 9. Dost často poslouchám raději cover verze svých oblíbených písniček, než jejich originál.

| 10. Hrozně bych chtěla dělat něco se svou postavou, vždycky si vše naplánuju ale místo toho sebou plácnu do postele udělám si nejlepší jídlo na světě a řeknu si 'zítra začnu'.. Jsem ztracený případ.

xoxo, Michaela.

The Vampire Diaries.

28. february 2014 at 18:15 | Michaela. |  OTHER
Stále se snažím vymyslet něco smysluplného , ale bohužel nic mě nenapadá , vlastně naopak mám spousty nápadů o čem bych chtěla psát , jenže když o tom začnu více přemýšlet, vyšel by z toho další kus pesimisticky depresivní slátaniny, a o to tu nikdo nestojí. Proto jsem se rozhodla napsat o něčem co je mi hodně blízké. A zároveň bych vás chtěla poprosit, kdyby jste mi do komentářů napsali nějaká témata o kterých bych mohla psát.

the vampire diaries

Nejlepší seriál na světě The Vampire Diaries , pravdou je, že když jsem o tom slyšela dříve , říkala jsem si jaká je to hloupost, díky nejlepší kamarádce jsem se podívala mna první díl, zajímalo mě jak to bude pokračovat proto jsem se podívala na pár dalších a už jsem se nemohla odtrhnout. Říká se tomu závislost že ?! Upřímně si nedokážu představit, že by to mělo někdy skončit, nesmí to skončit. To teda ne.

Salvatore brothers , best brothers. Já osobně mám radši Stefana, i když Damonův vzhled a především jeho humor je tak naprosto k sežrání. Myslím, že mít kluka jako je Stefan by si přála každá, nebo aspoň já, a klidně i stím upírstvím. Damona bych samozdřejmě taky neodmítla. Hh.

Na otázku Stelena nebo Delena odpovím jasně. Stelena, né proto že bych měla radši Stefana ale asi proto, že ty dva k sobě prostě patří , hodí se k sobě.

Asi je těžké popisovat postavu po postavě. Je tam spousty osob, které mám ráda a které mi jsou proti srsti - Katherine. Naopak mezi mé oblíbence patří Bonnie, Carol, Matt a nesmím zapomenou na Tylera.
Tyler, to je boží stvořené ten kluk. Není to tak dávno co se mi o něm zdálo, celý den jsem z toho byla celá rozhozená, protože se na to nedalo nemyslet. Byl to sice jen sen ale zároveň to bylo tak skutečné. Ježiš to mě vždycky dokáže naštvat, když se mi zdá o někom z filmu. No detaily ze snu si raději nechám pro sebe.

Co se týče jednotlivých dějů, zbožňuju ty napívané a zároveň smutné. Miluju když se do toho můžu uplně ponořit a vžít se k nim. Brečím u toho vždycky tak jako by se to dělo mě, jako kdybych tam s nima byla. Díl na který nikdy nezapomenu je ten, kdy se konal 'pohřeb' Bonnie. Nejvíc mě vždycky 'rozseká' když tam začne hrát smutná písnička , kterou znám a to se stává hodně často, to jsem vždycky uplně v koncích.

Jsem děsně napnutá co bude v dalším díle 5x14, zachvilku si ho jdu pustit.

Red, Red all the way


No co si bude povídat, myslím že i tohle je kus slátaniny, ale budiž.
 


Musíš zpátky nohama na zem.

26. february 2014 at 20:13 | Michaela. |  NIGHTMARES.

Probudila jsem se kolem oběda, byla jsem sama doma a jeden z prázdninových dnů proto jsem nikam nepospíchala. Prohrábla jsem si svůj rozcuchaný drdol a po dlouhém přemlouvání jsem vylezla z postele. Courala jsem se dlouhou chodbou do koupelny. Jentak z dálky jsem zaslechla projíždějící auto kolem našeho domu, jediný co mě upoutalo byla hlasítě puštěná hudba od Ektora, duněla celá ulice.

Chvilku jsem jen tak nevědomky stála, po chvilce mi to nedalo a šla jsem se podívat z okna co je to dunící auto zač. První pohled do leva, do prava. Rozbušilo se mi srdce, roztřáslo se mi snad uplně celý tělo, odskočila jsem od okna. V tu chvíli jsem nevěděla jak se jmenuju, kdo jsem. Před domem stálo jeho auto. Pár okamžiků trvalo než jsem se sklidnila, podívala jsem se znovu, jestli to nebyla jen vidina z mých psycho - depresivních nálad. Nebyla. To auto tam pořád stálo.

'Budu dělat, že nejsem doma.. jo to bude nejlepší, nejsem doma' myšlenka která mi proběhla hlavou při dalších pár vykouknutí z okna. Zaslechla jsem vybrace mého mobilu. Opět jsem se rozklepala. Dunění hlasité hudby utichlo. Vzala jsem do ruky mobil, kde bylo několik nepřijatých hovorů a spousty nepřečtených zpráv. Polilo mě horko, v rychlosti jsem si kladla stovky otázek na které jsem nezískala ani jednu odpověd. Hystericky jsme se klepala a chodila stále sem a tam. Volal znovu a znovu. 'No?..' Zvedla jsem to. 'Můžeš jít prosím ven ?' zeptal se mě, měl opravdu vážný hlas což mě znervoznělo ještě víc. 'Pro..' nestihla jsem to ani doříct a položil mi telefon. Bylo jasné, že jentak neodjede. Dobře v rychlosti jsem na sebe oblékla první kousky oblečení, které na mě koukali ze skříně, poupravila si drdol a vyběhla jsem ven.

Byla jsem udýchaná jako kdybych právě přiběhla z nějakého maratonu. Byla jsem opravdu rozklepaná, chtěla jsem nahodit takový ten drsný pohled, ale místo toho jsem zčervenala jako rajče. Vystoupil z auta, zabouchl dveře a podíval se na mě. Bylo to jako z filmu, stáli jsme tam jen my dva a dlouze jsme si koukali do očí. 'Pojedeš semnou?' zeptal se mě. Mlčky jsem tam stála a zírala na něj, cítila jsem jak se mi naplnují oči slzami. První, druhá.. A už jsem plakala jako malá holka, nebyla jsem schopná vydat ze sebe ani hlásku. Přišel ke mě blíž a zeptal se mě znovu 'pojedeš semnou, prosím?'

Byla jsem jako socha, nemohla jsem se hýbat, nemohla jsem mluvit, jen jsem plakala. Přistoupil ještě blíž a objal mě. Proč to sakra udělal ? Proč se mě dotýká ? Opět jsem si pokládala otázky, na které by mi odpověděl jenom on. Když jsem se odhodlala k tomu, že zkusím něco říct.. Spustil. 'Chybíš mi, strašně mi chybíš, chtěl bych se ti za všechno omluvit a začít znovu'. Přestala jsem plakat, vytrhla se z jeho úžasnýho objetí, došla jsem si pro bundu, do kapsy jsem si hodila svůj svazek klíčů, zabouchla jsem vchodové dveře a nastoupila do jeho auta. On tam pořád jen stál a díval se na mě. Stáhla jsem okýnko 'tak pojedem nebo tu budeš jentak stát?' s uslzenýma očima jsem na něj usmála. Nastoupil a jeli jsme.

Pizzerie, park a kino. Pořád jsme si povídali, smáli se. Blbli jsme jalo malý děti. Procházeli jsme se dlouho do noci, byl to nejkrásnější večer. Byla jsem tak štastná, že si pro mě přijel..

| A víte co je nejhorší ? Živé sny, plné vzpomínek a toho co už se nestane. Poslední dobou nemám ve snech nikoho jiného než jeho. At jsem ve snu kdekoliv, je tam semnou, drží mě.. Bohužel ale jsou to jen sny. Bolí to, moc to bolí.


Where to go next