Malá rybka v davu.

24. february 2014 at 20:31 | Michaela. |  THINGS ON MY MIND.
Možná to bude nejhorší článek, který kdy zveřejním. Plný smutku a pesimismu, ale vypsat ze vší tý bolesti co mám v sobě mi vždycky pomohlo. Proto si dovolím to vše napsat a shrnout do jednoho článku.


Cítím se jako bych ležela na dně toho nejhlubšího oceánu a bezmocně se snažila dostat na hladinu. Cítím se jako míč, který si všichni navzájem přihrávají. Cítím se hrozně, jsem jen malá rybka v davu. Bojím se vystoupit výš, bojím se dalšího pádu, kterým bych zklamala sama sebe. Hledám sílu, chci být bojovnicí. Nepřestávám věřit a nikdy neříkám nikdy. I když jsem zůstala sama. Čekám až se pro mě potopí ten správný potapěč a dostane mě z toho oceánu špatností pryč.

Už je to stovky dní co jsem tě začala potkávat, při každém pohledu do tvých tmavě hnědých očí jsem měla motýlky v břiše. Začalo něco neskutečnýho. Byl jsi pro mě obrovskou oporou i když jsem ti to nikdy neřekla. Ale díky tobě jsem přicházela na jiné myšlenky, díky tobě jsem začala nový příběh a zahodila svou minulost. Byl jsi pro mě vším. Byl jsi jako zázrak..

Všechno to přišlo a odešlo ve chvílích kdy jsem to nejméně čekala. Už vím jak bolí opravdu 'zlomené srdce' i když pro někoho je to jen klišé. Opustil mě. Bylo to krásných 7 měsíců s někým tak úžasným. Ale stalo se. Asi každá z nás ví jaký je to pocit po rozchodu. Ta samota, smutek. Připadala jsem si, že jsem na světě uplně sama, jenom já a moje moře slz a hromady vzpomínek. Ovšem, všechno hezké jednou končí a všichni víme, že nic netrvá věčně ani tohle ne. Nevím jak bych ještě popsala tuhle obrovskou ztrátu tak skvělýho kluka, ale jednou to přebolí a vím, že budu vzpomínat s úsměvem.

Je to už taky stovky dní co jsem neviděla svého tátů, na prstech jedné ruky bych spočítala kolikrát jsme spolu mluvili aspoň skrz telefon, a kolik zpráv jsme si vyměnili. Vždycky jsem doufala, že mu začnu chybět jakožto jeho dcera, že bude mít zájem mě zase někdy vidět. Ale to jsem jen doufala. Občas se mi o něm zdají sny, jak kolem sebe procházíme jako cizí lidé. Nic nebolí víc jak zklamání od někoho koho máte rádi. Jsou to jen 4 dny zpět co mělo přijít pro mě tak očekáváné setkání |po roce|. Jeden telefonát, kdy mi stále opakoval jak mě má rád a jak mě chce vidět. Prosil o odpuštění, rozplakal mě. Těšila jsem se na něj. Byl to jen sen ? To asi ne, ale opět zklamal. Setkání se nekonalo, dal přednost něčemu a někomu jinému. No budiž, rozhodla jsem se, že hovory od něj zvedat nebudu. A jakékoliv přemlouvání o odpuštění odmítám, i když nejsem té povahy, která umí snadno říkat NE, musím zachovat svou hrdost a nenechat sebou takhle mávat. Zklamal mě, a tím u mě naprosto skončil. Nezáleží mu na mě.

Také stovky dní trvají neschody s tou nejlepší osobou na světě. Moje nejlepší kamarádka. Spřízněná duše. Mé druhé já. Součást život, součást mě bez které se už nedá žít. To ona mě naučila tolik věcí. To ona mě dostala z tolika problémů. Mohla bych jmenovat klidně několik dnů i nocí seznamy toho co pro mě udělala. Byla tu pro mě ve všech chvílích. V dobrém i ve zlém. Ovšem naše přátelství ztratilo tu obrovskou sílu kterou mělo a všechno se nám hroutí. Hádky o ničem pořád dokola, žárlivé scény. Možná je to všechno zbytečný, ale už nějak nejde přestat. Nejde vrátit všechno co bylo. Ona pro mě znamená hrozně moc a jsem si víc než jistá tím, že pokud bych jí ztratila uplně, ztratím sama sebe. Můžu jen doufat a modlit se pro zázraky, které to mezi námi nějak urovnají. Prosím.

A pořád zůstávám jen tou malou rybkou v davu. Ale mám svojí rodinu a ostatní kamarády, kteří mě nikdy v ničem nenechají. Za to jim patří víc než obrovitánské díky. Ale se vším se musím vypořádávat uplně sama. Vím, že to zvládnu. Taky vím, že i na mě někde čeká pořádný štěstí. Kdo si počká ten se dočká.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 25. february 2014 at 8:30 | React

To jsi napsala krásně..s posledním odstavcem musím dvakrát tolik souhlasit:))

2 Bitch Bitch | Email | Web | 25. february 2014 at 9:54 | React

Ou. Teda,viem že slová útechy sú na hovno [pardon] a rozhodne ťa nejdem ľutovať. Nemyslím to v zlom,ale ver mi. Si silnejšia ako si myslíš a TY ľútosť nepotrebuješ.

"Život je ako horská dráha,je na tebe či budeš kričať alebo si užívať jazdu"
So. Yeah.

To zvládneš. :)

3 Bitch Bitch | Email | Web | 25. february 2014 at 11:44 | React

Som rada že si môj komentár pochopila,pretože keď som si ho čítala znel naozaj zle. Akoby mi bolo jedno čo sa stalo,ale naozaj mi nieje. Viem že sa nepoznáme ale to je najmenší problém,pretože ja sa naozaj zaujímam o teba a aj o všetkých ostatných. Život je niekedy suka ale myslím že sa naozaj oplatí pokračovať v ňom. :)

Aké je tvoje motto ktorým sa riadiš,alebo citát ktorý sa ti páči? Mám pocit že nastáva chvíľa keď idem dopísať ďalší obľúbený blog,pôsobíš naozaj ako dobrý človek :)

4 the lizz. the lizz. | Web | 25. february 2014 at 17:19 | React

strašně, strašně mě to mrzí. vím jak jsi psala o tvém (ex) příteli, jak je skvělý a tak. strašně mě to mrzí, přála jsem vám to. ale to přebolí. chápu, že teď se cítíš strašně .. ale.. čas vše zahojí, i když to zní jako klišé.
s kamarádkou to taky bude fajn. pokud jste měly fakt skvělý kamarádství, bude to fajn.
a s tátou.. to mě fakt mrzí. nechápu, proč ti to dělá, no, snad mu to časem dojde. hlavně se netrap, nestojí ti za to.

5 Vaness . Vaness . | Web | 25. february 2014 at 18:36 | React

Ten druhej odstavec je nádhernej .
Sice smutnej , ale nádhernej .
Nádherně smutnej <33

6 Hope Hope | Web | 25. february 2014 at 19:35 | React

To je mi moc líto :/ Já měla taky dost blbý období a trvalo to pěkně dlouho, ale taky to jednou přešlo. Já nevím, co ti poradit a asi by ti nepomohlo kdybych teď napsala "no to bude dobrý", takže vážně nevím, ale budu si moc přát aby ti už bylo dobře a bylo to všechno lepší... ;)

7 tahalaumpra tahalaumpra | Web | 25. february 2014 at 19:46 | React

Viem aký je to pocit, pocit plný sklamania a smútku, začne ti byť všetko ľahostajné a pomôžu ti v tom len ľudia, ktorí ťa naozaj milujú a to sú priatelia a rodina, ktorých si pred tým občas možno zanedbávala, ale teraz im ďakuješ za to, že ti pomáhajú a že vôbec existujú, viem aký je to pocit, je to smutné, ale som rada, že ostávaš silná..

8 Hope Hope | Web | 25. february 2014 at 20:09 | React

Tak jsem ráda, že jsem ti udělala aspoň tu malou radost :)

9 Susane S. Susane S. | Web | 26. february 2014 at 12:17 | React

Mluvíš mi z duše a všechno je to tak podobné, že mi to nahnalo slzy do očí, drž se. Já se v tom také už nějaký čas topím. .

10 Bitch | Dominica Bitch | Dominica | Email | Web | 26. february 2014 at 13:07 | React

Presne,mňa tieto pozitívne veci učia knihy alebo teda takéto citáty. Stačí ak si ich prečítam jeden krát a raz za uhorský rok si naň spomeniem s úsmevom. :)

Neviem či si sa pomýlila alebo si to iba vynechala-je to v pohode-ale myslela som to tak či by si mi nenapísala nejaký tvoj obľúbený citát pretože pod popiskou "are" v menu,mám obľúbené blogy a chcem si ťa tam dať ^_^

11 Monii. Monii. | Web | 26. february 2014 at 19:59 | React

Krásně napsané. je mi to všechno líto, ráda bych ti pomohla, ale nevím jak. Přes internet to moc nejde. Kluci jsou ve většině případů svině, no... Bohužel je to tak a bude. S tim tátou je to opravdu strašný... Nechápu tyhle lidi:(
A s kamarádkou? Mám to stejně, ale už nemám potřebu se s ní bavit, přešla jsem to. Teď mám jinou, se kterou se taky hádáme, ale dáme si pauzu a za měsíc je to okey. Jsem typ člověka, kterej se nerad omlouvá a nerad přiznává chybu a to je v našem přátelství to špatný. Ale poslední doobu se vždycky přemůžu a omluvím se. Všechno je lepší!:) Přeju hodně štěstí, zvládneš to.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement