Musíš zpátky nohama na zem.

26. february 2014 at 20:13 | Michaela. |  NIGHTMARES.

Probudila jsem se kolem oběda, byla jsem sama doma a jeden z prázdninových dnů proto jsem nikam nepospíchala. Prohrábla jsem si svůj rozcuchaný drdol a po dlouhém přemlouvání jsem vylezla z postele. Courala jsem se dlouhou chodbou do koupelny. Jentak z dálky jsem zaslechla projíždějící auto kolem našeho domu, jediný co mě upoutalo byla hlasítě puštěná hudba od Ektora, duněla celá ulice.

Chvilku jsem jen tak nevědomky stála, po chvilce mi to nedalo a šla jsem se podívat z okna co je to dunící auto zač. První pohled do leva, do prava. Rozbušilo se mi srdce, roztřáslo se mi snad uplně celý tělo, odskočila jsem od okna. V tu chvíli jsem nevěděla jak se jmenuju, kdo jsem. Před domem stálo jeho auto. Pár okamžiků trvalo než jsem se sklidnila, podívala jsem se znovu, jestli to nebyla jen vidina z mých psycho - depresivních nálad. Nebyla. To auto tam pořád stálo.

'Budu dělat, že nejsem doma.. jo to bude nejlepší, nejsem doma' myšlenka která mi proběhla hlavou při dalších pár vykouknutí z okna. Zaslechla jsem vybrace mého mobilu. Opět jsem se rozklepala. Dunění hlasité hudby utichlo. Vzala jsem do ruky mobil, kde bylo několik nepřijatých hovorů a spousty nepřečtených zpráv. Polilo mě horko, v rychlosti jsem si kladla stovky otázek na které jsem nezískala ani jednu odpověd. Hystericky jsme se klepala a chodila stále sem a tam. Volal znovu a znovu. 'No?..' Zvedla jsem to. 'Můžeš jít prosím ven ?' zeptal se mě, měl opravdu vážný hlas což mě znervoznělo ještě víc. 'Pro..' nestihla jsem to ani doříct a položil mi telefon. Bylo jasné, že jentak neodjede. Dobře v rychlosti jsem na sebe oblékla první kousky oblečení, které na mě koukali ze skříně, poupravila si drdol a vyběhla jsem ven.

Byla jsem udýchaná jako kdybych právě přiběhla z nějakého maratonu. Byla jsem opravdu rozklepaná, chtěla jsem nahodit takový ten drsný pohled, ale místo toho jsem zčervenala jako rajče. Vystoupil z auta, zabouchl dveře a podíval se na mě. Bylo to jako z filmu, stáli jsme tam jen my dva a dlouze jsme si koukali do očí. 'Pojedeš semnou?' zeptal se mě. Mlčky jsem tam stála a zírala na něj, cítila jsem jak se mi naplnují oči slzami. První, druhá.. A už jsem plakala jako malá holka, nebyla jsem schopná vydat ze sebe ani hlásku. Přišel ke mě blíž a zeptal se mě znovu 'pojedeš semnou, prosím?'

Byla jsem jako socha, nemohla jsem se hýbat, nemohla jsem mluvit, jen jsem plakala. Přistoupil ještě blíž a objal mě. Proč to sakra udělal ? Proč se mě dotýká ? Opět jsem si pokládala otázky, na které by mi odpověděl jenom on. Když jsem se odhodlala k tomu, že zkusím něco říct.. Spustil. 'Chybíš mi, strašně mi chybíš, chtěl bych se ti za všechno omluvit a začít znovu'. Přestala jsem plakat, vytrhla se z jeho úžasnýho objetí, došla jsem si pro bundu, do kapsy jsem si hodila svůj svazek klíčů, zabouchla jsem vchodové dveře a nastoupila do jeho auta. On tam pořád jen stál a díval se na mě. Stáhla jsem okýnko 'tak pojedem nebo tu budeš jentak stát?' s uslzenýma očima jsem na něj usmála. Nastoupil a jeli jsme.

Pizzerie, park a kino. Pořád jsme si povídali, smáli se. Blbli jsme jalo malý děti. Procházeli jsme se dlouho do noci, byl to nejkrásnější večer. Byla jsem tak štastná, že si pro mě přijel..

| A víte co je nejhorší ? Živé sny, plné vzpomínek a toho co už se nestane. Poslední dobou nemám ve snech nikoho jiného než jeho. At jsem ve snu kdekoliv, je tam semnou, drží mě.. Bohužel ale jsou to jen sny. Bolí to, moc to bolí.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hope Hope | Web | 26. february 2014 at 20:42 | React

To je mi moc líto... Ale pořád je tu šance. Sice malá, hodně malá ale vždycky je. Dokud jste oba naživu jednoho dne se to může zlepšit. Já vím, že je to těžký a nedokážu se pořádně vžít do tvé situace a jediný, co ti můžu poradit je, buď to neřešit (což je tak trochu blbost) anebo v to hluboko uvnitř doufat...

2 S-hejvi S-hejvi | Web | 26. february 2014 at 21:11 | React

Tak to máš fajn, že máš prázdniny...ale i tak, neboj, všechno se zlepší :)

3 tahalaumpra tahalaumpra | Web | 27. february 2014 at 16:20 | React

To je tak smutné, najmä ten koniec, možno som aj ja tomu uverila, že je to skutočné.. mne sa po niečom takom znova snívalo každú noc, že sa mi chodí ospravedlňovať, možno na to myslel, že by to mal urobiť, avšak nikdy som od neho nepočula slovo ‘prepáč’

4 Dasha. Dasha. | Email | Web | 27. february 2014 at 19:20 | React

Znám ten pocit, jsem uplně ve stejné situaci jako ty, většinou se mi sny nezdáli, ale poslední dobou se mi zdají denně, a jen o svém bývalím. Je to vážně strašný, ikdyž já už jsem o krůček dál toho "zapomínání". Jen ti chci říct, že to brzo přebolí, život je až moc krásnej na to aby si se trápila,bude líp uvidíš. Držím Ti palce, a hlavu vzhůru. :)

5 adéla adéla | Web | 27. february 2014 at 21:59 | React

Ani nevim co k tomu dodat.. ted resim nebo spis prozivam neco podobnyho, no.. urcite to bude dobry, drzim palce)

6 Bitch Bitch | Email | Web | 28. february 2014 at 12:47 | React

oh shit,myslím že mám slzy v očiach. Zvláštne,napísala si to tak že to moje pocity úplne rozhodilo. držím palce,všetko bude fajn. ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement